1. Metoda bezvodého ponoření
Sáčky na zip jsou obecně vhodné pro balení, kde se působením vody výrazně sníží výkon vnějšího materiálu, jako je balení s papírovým materiálem pro vnější vrstvu.
Vzorek se naplní testovacím roztokem (jako je barevný vodný roztok se zřejmým barevným rozdílem oproti filtračnímu papíru). Po utěsnění umístěte vzorek na filtrační papír a pozorujte únik zkušebního roztoku zevnitř ven. Pro měření pozitivních i negativních podmínek může být také umístěn do vakuové komory a testován pod negativním tlakem.
2. Metoda vakuového pozorování
Materiály vhodné pro samotěsnící sáčky jsou stejné jako výše. Prostřednictvím vakuového sání je generován vnitřní a vnější tlakový rozdíl vzorku a je pozorována obnova tvaru vzorku po expanzi a uvolnění vakua, aby se určila těsnící účinnost vzorku.
3. Tlak vody
Sáčky na zip jsou obvykle vhodné pro balení, kde výkon vnějšího materiálu působením vody výrazně neklesá, např. balení s plastovou fólií na vnější vrstvě. Vakuová komora se evakuuje, aby se vytvořil rozdíl vnitřního a vnějšího tlaku vzorku ponořeného do vody, a pozoruje se test úniku plynu nebo infiltrace vody, aby se stanovila těsnicí účinnost vzorku. Nejběžnější metodou pro stanovení těsnícího výkonu je sada skutečných rychlostí.
